Tento text byl zpracován kolektivem autorů pod vedením Mgr. Jaroslava Pinkase, Ph.D.
Historické vzdělávání jako výchova k historické gramotnosti
Historicky gramotný člověk by se měl orientovat v minulosti proto, aby dokázal v současnosti přijímat relevantní opatření směřující k budoucnosti. Výuku dějepisu nelze redukovat na osvojení kulturního kánonu (u nějž se musíme vždy ptát kdo jej vymezuje a co je a není jeho součástí), ale především na rozvoj historického myšlení: tj. na schopnosti určit význam historické události, využívat historické zdroje při formulování závěrů a argumentů, určení kauzality lidského jednání a možnosti volby v minulosti, určení změnu a trvání jevů z minulosti v současnosti, porozumění etické dimenzi historické interpretace.
Vazby historického vzdělávání na digitální gramotnost (DG) – úvod
Klíčovou okolností je orientace historického vzdělávání na současnost a budoucnost. Právě tato skutečnost umožňuje propojení historické a digitální gramotnosti. Důležitou součástí dějepisu by mělo být poučené “užívání minulosti” pro současnost. Tato komunikace minulosti se v naší kulturní situaci odehrává na digitálních platformách, v prostředí sociálních sítí. Další důležitý předpoklad představují zdroje historické imaginace pro představy o minulosti. Průzkumy historického vědomí zdůrazňují význam popkulturní produkce pro formování představ o minulosti (nejen) pro mládež. Přestože ovšem nacházíme řadu styčných bodů, nelze mechanicky aplikovat všechny charakteristiky DG, některé její oblasti hledají v historickém vzdělávání jen obtížně uplatnění (Bezpečnost, Řešení problémů – ve smyslu definice v projektu OP3V, Technologické kompetence).
Oblast 1: Informační a datová gramotnost
V rámci práce s historickými zdroji žák posuzuje relevanci zdroje. Vzhledem k široké škále zdrojů (historických pramenů) a zaměření dějepisu na reflexi historické kultury má řada zdrojů digitální povahu (audiovizuální zdroje: filmy, televizní seriály, filmové a televizní dokumenty, počítačové hry), případně se jedná o digitalizované zdroje, původně materiální, ale převedené do digitální podoby (zpravidla texty ve formátu PDF, obrázky ve formátu JPEG apod.). Velmi častou aktivitou tedy může být analyzování digitální zdrojů (pramenů vztahujících se k minulosti, k událostem i k jejich reprezentaci v popkultuře), jejich porovnávání, kritické hodnocení a interpretace.
Výzvou pro historické vzdělávání je vytvoření učebních aktivit umožňující správu dat a jejich organizaci. Také zde si lze představit správu dat získaných především díky projektové výuce (např. dokumentační projekty evidující památky v okolí škol, výpovědi pamětníků či vzpomínkové předměty).
Oblast 2: Komunikace a kolaborace
Zde nacházíme velký průnik mezi DG a HG. Vzhledem k tomu, že součástí historického vzdělávání by měla být i komunikace o minulosti a zvažování budoucnosti, nabízí se možnost komunikovat závěry historické analýzy (rozsáhlejších badatelských projektů i drobnějších učebních aktivit) v digitálním prostředí, simulovaných sociálních sítí (při zachování bezpečného a kontrolovaného prostředí) a jiných digitálních platforem. Principy skupinové práce si žádají vytvoření prostředí, které je sdílené a umožní efektivní zapojení všech členů skupiny. Digitální prostředí a různé platformy (příkladem může být Google disk) se jeví jako optimální volba umožňující tuto skupinovou práci a sdílení materiálů (např. historických zdrojů a i dílčích výstupů historické analýzy).
Žáci by si měli osvojit dovednosti poučeně, eticky a korektně komunikovat především kontroverzní historická témata. Tato dovednost přímo souvisí s výše zmíněnou přípravou na občanský a politický život, kde komunikace o minulosti a její nevhodná podoba má řadu negativních důsledků. Cíle historického vzdělávání a DG se zde přímo protínají: žáci se v dějepise mohou učit, jak komunikovat nejen historické obsahy, ale i své vlastní reflexe historických událostí, popkulturních produktů využívající minulost, vzpomínkových akcí atp. přitom se mají vzdělávat i ve formách správné komunikace (poučená argumentace založená na více zdrojích, odlišování názorů a faktů, zdůraznění subjektivity a limitů vlastního postoje, respekt vůči odlišnému názoru, atp.).
Oblast 3: Tvorba digitálního obsahu
V rámci historického vzdělávání lze v případě projektové výuky vytvářet výstupy, které mají digitální povahu. V rámci zvažování příčin a následků lze například manipulovat s historickými obsahy (při jasném rozlišení původu historického zdroje a nového výtvoru, který tento zdroj využívá a přetváří jej), resp. využívat historické obsahy pro vytváření vlastních výstupů. Tento způsob práce s historickými zdroji může probíhat i v digitálním prostředí (například tvorba vlastního politického plakátu, návrhu šlechtického erbu atp.). S etikou historické práce, která je součástí historického vzdělávání souvisí i potřeba kultivovat citační praxi, tedy respektovat autorská práva a jiné právní regulace vztahující se k užívaným materiálů (v dějepisném vzdělávání využívané audiovizuální zdroje podléhají zpravidla nějaké formě licence atd.).
Závěr
Historické vzdělávání v konstruktivistickém paradigmatu je založeno na rozvoji historického myšlení. Historicky gramotný žák si je vědom historického rozměru všech jevů a skutečností, jež ho obklopují, je schopen reflektovat tuto historicitu a zvažovat její význam při přemýšlení o současnosti a budoucnosti. Tento důraz na orientaci v čase (a tedy i v současnosti) propojuje HG s digitální gramotností. Vzdělávací cíle některých oblastí DG také zdůrazňují potřebu orientace žáků v digitálním prostředí naší přítomnosti.
Uplatňování prvků digitální gramotnosti v historickém vzdělávání by nemělo mít povahu mechanické aplikace jejích zásad, ale jejich propojování s principy historického myšlení. na integraci digitální gramotnosti do výuky dějepisu bychom neměli pohlížet jako na další rozšiřování obsahu a “ředění” oborových vzdělávacích cílů, ale na jejich přizpůsobení kulturní situaci a sociálnímu světu těch, na kterých ve vzdělávání záleží nejvíce – žáků.