Tento text byl zpracován kolektivem autorů pod vedením Mgr. Jany Hovorkové
Vzdělávací obor 1. stupeň ZŠ poskytuje významný prostor pro rozvoj digitálních kompetencí u některých žáků již od 1. období primárního vzdělávání. Zároveň je zde určitou výhodou, že digitální technologie lze vzhledem k převaze výuky jedním učitelem aplikovat průběžně a systematicky ve všech vzdělávacích oblastech.
Klíčovou okolností je orientace vzdělávání na současnost a budoucnost. Právě tato skutečnost umožňuje propojení všech ostatních gramotností s digitální gramotností. Je třeba hledat styčné plochy mezi všemi gramotnostmi a vzdělávacími oblastmi, provazovat jejich vzdělávací cíle. Základním předpokladem efektivní implementace principů digitální gramotnosti do vzdělávání na 1. stupni ZŠ je funkční napojení na specifické oborové cíle vzdělávacích oborů 1. stupně ZŠ. Rozvoj ICT kompetencí a s tím spojená DG nemůže probíhat pouze v samostatném předmětu ICT, musí být zakotvena ve výuce všech předmětů. Přestože nacházíme řadu styčných bodů, nelze mechanicky aplikovat všechny charakteristiky DG. Některé oblasti DG hledají ve vzdělávání na 1. stupni ZŠ jen obtížně uplatnění.
Oblast 1: Informační a datová gramotnost
Ukazuje, že kyberprostor může být na jednu stranu mimořádně dobrým a užitečným prostředím, ale současně je třeba k němu přistupovat s jistou kritičností a rozvahou, je třeba o něm přemýšlet a umět s informacemi skutečně pracovat. V rámci práce na 1. st. ZŠ připadají v úvahu aktivity spojené se společenskými aspekty využití ICT, vnímání ICT jako neopominutelného nástroje pro řadu činností v současné společnosti. Děti na prvním stupni by se v rámci této kompetence měly učit vyhledávat, používat, prezentovat a hodnotit informace efektivně pro daný účel nebo potřebu. Zdrojů informací pro žáky ve věku 6 až 12 let je k dispozici velké množství. Jsou to audiovizuální zdroje, digitalizované zdroje, ale i webové stránky, hry a výukové programy pro využití na počítači, interaktivní tabule, tablety aj. Velmi úzce je tato oblast propojena s kritickým myšlením žáka.
Oblast 2: Komunikace a kolaborace
Komunikace a kolaborativní strategie patří mezi základní kompetence při vzdělávání i při budoucím profesním zaměření. Digitální gramotnost v této oblasti lze na 1. st. ZŠ rozvíjet vhodnými formami a metodami. Důležitá je práce ve dvojicích či ve skupině. Jednotlivci pak mají svoji roli a zodpovědnost (kooperace), nebo jde o zodpovědnost skupiny jako celku (kolaborace). Nezbytné jsou také časté učitelovy podněty ke komunikaci. Jako vhodnou formu lze jmenovat vytváření virtuálního pracovního prostředí (např. při jeho on-line využití), virtuálních (např. on-line) týmů pro různé typy výuky, např. badatelskou metodu. Při činnostech v takovém prostředí je potřeba si uvědomit, že nelze využít sociálních sítí, neboť žáci na 1. stupni ještě nedosahují věku pro zákonný pohyb na nich.
Oblast 3: Tvorba digitálního obsahu
Tvorbu digitálního obsahu lze považovat za nedílnou součást práce s digitálními technologiemi. U dětí na 1. stupni základní školy podporuje kreativitu, rozvíjí představivost
a v neposlední řadě rozšiřuje slovní zásobu. V případě týmové práce, dochází k rozvoji kooperativních dovedností. Tvorba digitálního obsahu je aktivitou, kterou lze využít
v širokém spektru vyučovaných předmětů. Žáci mohou například vytvářet příběhy, pohádky či zaznamenávat své zážitky. Ty mohou být nejen psanou, ale i kreslenou formou. Žák může také doplňovat již vytvořené materiály. Žák je schopen v tomto věku vytvářet za pomoci různých digitálních technologií (aplikace, programy).
Oblast 4: Bezpečnost
Bezpečnost práce s informačními technologiemi je na 1. stupni velmi důležitá, je významně provázána s Oblastí 2 (zejména Netiketa, Správa digitální identity), mj. s ohledem na fakt, že nemalá skupina žáků má nelegální profil (viz GDPR) na Facebooku nebo jiné sociální síti, či využívají komunikační aplikace jako např. WhatsApp.
Aby byli žáci schopni chránit svoji osobu a osobnost, musí se naučit chápat specifika kyberprostoru, způsoby komunikace, možnosti působení na druhé a naopak ohrožování od druhých. Pokud jsou žáci s riziky internetu předem seznámeni, mohou detekovat nebezpečné situace nebo se jim i vyhnout, učí se chránit svoji osobnost (při prezentaci digitální identity). Žák by měl získat prostřednictvím vhodných forem a metod informace o nevhodných až rizikových projevech chování, učinit si představu o shodách a rozdílech mezi reálným
a virtuálním světem. Důsledkem je duševní zdraví a pohoda, nejen jako cílový stav této kompetence. Oblast souvisí velmi silně s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova a je účelné rozvíjet její kompetence zároveň s DG. Obdobně rozvoj v této oblasti prakticky podmiňuje povinnost škol věnovat se prevenci šikany a dalších rizikových jevů, zde se zaměřením na prevenci kyberšikany.
Oblast 5: Řešení problémů
Kompetence v oblasti jsou různorodé, s přihlédnutím na věk žáků velmi specifické a výrazně souvisejí s dalšími digitálními kompetencemi. Mají vazbu na dovednost vlastní reflexe a na tvořivost žáků, které je nutné rozvíjet. Při řešení technických problémů je vhodné zaměřit se na nejzákladnější potíže při obsluze zařízení a v digitálním prostředí podporovat spolupráci mezi žáky a odkazovat na pomoc kompetentních osob. Identifikace potřeb a technologické odezvy jsou spíše důsledkem mnoha jiných znalostí a dovedností, které žáci musí využívat, zde se zaměříme na jejich reflexi vůči aktuálním potřebám. Podoblast Kreativní využití digitálních technologií navazuje na technologické kompetence a dále je rozvíjí získáváním dalších znalostí a dovedností směřujících k tvůrčí aplikovatelnosti technologií. Identifikace nedostatků v digitálních kompetencích je v podstatě průřezovým postupem ve všech situacích vyžadujících rozhodování a jejich řešení. Ke kompetenci je žádoucí rozvíjet schopnost sebereflexe, kooperace a kolaborace, vhodně rozvíjet sociální dovednosti.
Oblast 6: Technologické kompetence
S ohledem na mladší školní věk žáků je důležité přihlédnout k motorickým a rozumovým schopnostem žáků, rovněž k jejich zkušenostem s digitálními technologiemi. Rozvoj digitálních kompetencí v této oblasti spočívá především ve schopnosti a dovednosti jak, kde a koho požádat o radu a pomoc, jak předat informaci o technickém problému, který identifikovali. Rovněž rozvíjení dalších dílčích kompetencí je nutné uskutečňovat s ohledem na praktičnost a funkčnost ve vztahu k věku žáků (psychosociální možnosti) a také jejich aktuálním znalostem a dovednostem ostatních digitálních kompetencí. Zejména faktografické informace (typicky ve smyslu „naučíme se nazpaměť všechny části počítače“) samy o sobě nebývají účelně aplikovatelné. Velmi významné je naopak podpořit tvůrčí činnost a využít rozvíjející charakter této oblasti, zaměřit se na podporu práce s aplikacemi (vhodné je činnostní učení, rozvoj tvořivosti, badatelsky orientovaná výuka), rozvíjení chápání možností elektronického prostředí pro aplikování potřeb. Důležité je tvoření vnitřní motivace žáků. Znalosti a dovednosti žáků z podoblasti Počítačové systémy a sítě souvisí s chápáním možností a rizik kyberprostoru, v Hardware a software počítače je vhodné se zaměřit na užití rozmanitých aplikačních programů (bez upřednostňování „výukového SW“, který souvisí s kompetencemi zejména mimo oblasti IKT).