Tento text byl zpracován kolektivem autorů pod vedením MgA. Marka Olbrzymka, Ph.D.
Hudební výchova, jako vzdělávací obor, obecně vychází z tzv. činnostního pojetí hudebního vzdělávání, které obecně předpokládá zapojení aktivit, jako jsou: vokální činnosti, instrumentální činnosti, poslech hudby a hudebně-pohybová činnost. Je tedy i z hlediska RVP obecně vystavěn s cílem především praktického uchopení získaných poznatků a dovedností. Rozvoj digitálních kompetencí žáků bude ve svém základě opisovat takové oblasti digitální gramotnosti, které úzce souvisí buď s vyhledáváním či zpracováním hudebního materiálu jako zdroje, podkladového materiálu, potřebného k realizaci zmíněných aktivit, nebo se způsoby záznamu výsledků těchto aktivit, ať už pro potřeby percepce a reflexe hudby či prezentace školy jako instituce, samotného žáka, dílčích aktivit ve výuce apod.
Informační a datovou gramotnost lze do hudební výchovy začlenit velmi dobře. S ohledem na to, že většina hudebních činností předpokládá dostupnost hudebních dat pro produkci, reprodukci či poslech (audio, video, text), je nutná také vybavenost a aktivní participace žáků v jejich vyhledávání a, vzhledem k odlišné kvalitě hudební produkce, také v jejich třídění. Poslechové činnosti představují jednu z povinných oblastí učiva ve výuce hudební výchovy na základních školách, ať už na prvním nebo druhém stupni, a jsou takto zaznamenány i v kurikulárních dokumentech, tedy v RVP. Hudebně vzdělaný jedinec by měl být schopen spravovat hudební materiál, využitelný nejen pro účely vzdělávání, ale také pro své osobní potřeby. Ve vztahu k možnostem oboru jako takového však není tato kompetence přímo aplikovatelná vzhledem k obsahu učiva. Spadá spíše do oblasti informačního vzdělávání.
Z hlediska interakce prostřednictvím digitálních technologií hudební výchova v této oblasti nabízí nepřeberné množství možností. Příkladem mohou stát rozhraní různých hudebních počítačových programů a hardwaru, umožňující propojení více žákovských pracovišť, popř. napojených na učitelský server, a poskytující tak možnost téměř okamžité zpětné vazby a vyhodnocení výsledků. Proto je tato kompetence relativně úzce spjata s tímto oborem a může být opět brána jako výstup zadaných úkolů a složka sebereflexe, jakkoliv není obecně ve větší míře do běžných aktivit v hudební výchově zařaditelná. Hardwarové a především softwarové prostředky jsou zde stavebním kamenem digitálního obsahu v hudebním vzdělávání. DVZ “Hudební počítačový hardware – Proč, a jak s ním pracovat?” a “Základy zpracování zvuku” pojednávají o hudebním hardwaru, softwaru a způsobech jejich využití v hudebně edukačním procesu. Laickým způsobem a názorně (pomocí audiovizuálních materiálů) demonstrují, jak hardware pracuje, k čemu slouží, jak jej zprovoznit, instalovat ovladače a následně využívat v hudební výchově při práci se zvukovými soubory a jejich editací. Cílem je motivovat učitele k využívání digitálních technologií ve výuce a především odbourat v hudebním vzdělávání stále převládající nezájem o ně, pramenící zejména z obav učitelů z nedostatečné kompetence k jejich obsluze. Velké množství programů pokrývá podstatnou většinu potřeb různých hudebních činností a žákova práce s nimi je předpokladem vzniku kreativního a umělecky hodnotného digitálního obsahu. Výsledky této tvůrčí práce v rámci hudební výchovy nabízejí mnoho podob konkrétních výstupů, vytvořených žáky přímo ve výuce. Jedná se zde samozřejmě především o hudební digitální obsah ve formě audio nahrávek, audiovizuálních materiálů či tištěných souborů notových i textových, a to v rámci činností instrumentálních, vokálních i hudebně-pohybových.
V současné době jsou možnosti sdílení digitálního obsahu přes různé poskytovatele internetových služeb (Google, Facebook, YouTube a jiné) doplněny o nástroje ryze hudebních multimediálních prostředků, především notačních a kompozičních, které mimo své mateřské funkce nabízejí on-line platformy pro sdílení vytvořených hudebních materiálů. S nimi ale souvisí, kromě spousty nezpochybnitelných výhod, také mnoho rizik. Kybernetické nebezpečí využívá do značné míry nepřehlednosti a neinformovanosti uživatelů. Této problematice se věnuje DVZ „Autorsko-právní problematika ve vztahu k vyhledávání, získávání a sdílení digitálního obsahu na internetu pro potřeby HV“.
Na výstupy oblasti hudebních činností, jakými jsou: orientace v hudebním materiálu a analýza hudební skladby, postihování hudebně výrazových prostředků, významných sémantických prvků užitých ve skladbě (zvukomalba, pohyb melodie, pravidelnost a nepravidelnost hudební formy) a jejich význam pro pochopení hudebního díla v kontextu s jinými hudebními i nehudebními díly, dobou jejich vzniku, pochopením jejich funkce vzhledem k životu jedince i společnosti, kulturním tradicím a zvykům je orientováno DVZ “Poslechové činnosti”1. Koncepčně vychází z tzv. činnostního pojetí1 a lze je v rámci hudebního vzdělávání považovat za klíčové. Nejedná se jen o samotný poslech hudby, ale zároveň o její vícevrstevnou percepci, zahrnující jak umělecké hodnocení, estetickou stránku věci, ale také nezbytné sluchově-analytické činnosti. Moderní prostředky, digitální technologie a softwarové nástroje mohou aktivity spojené s poslechem hudby do značné míry pozitivně ovlivňovat, zkreativnit a také zefektivnit.
1 Mezi složky činnostního pojetí se řadí také činnosti vokální, instrumentální a hudebně-pohybové. (Viz např. SEDLÁK, František a Rudolf SIEBR. Didaktika hudební výchovy 1: na prvním stupni základní školy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985.)